Ï㽶ÊÓƵ

Dobrovolnická činnost

Děkujeme všem studentkám a studentům, kteří v době nařízené distanční výuky vykonávali pracovní povinnost v rámci svého studia, nebo pomáhali jako dobrovolnice a dobrovolníci v rodinách či institucích, jejichž zaměstnanci potřebovali pomoc se zajištěním péče a vzděláváním dětí. Děkujeme samozřejmě nejenom těm, o kterých víme a které uvádíme v seznamu zde, ale i všem ostatním, kteří v tomto období nabídli svou nezištnou pomoc.

„Čím víc cítím, že mě lidé potřebují, tím víc chci pomoct. Je to úděl speciálního pedagoga, a proto jsem šla studovat pomáhající profesi. Myslím, že by to (pracovní povinnost) měl udělat každý, i když to znamená vystoupit z komfortní zóny a že to bylo jedno z nejtěžších období v životě.“
Veronika Lechnýřová, studentka studijního programu Speciální pedagogika

„Studentky nahradily pracovníky přímé péče, opravdová skutečná pomoc. Bylo to v době velkého zásahu Covidu-19 a naše pracovnice byly v izolaci a karanténě. V jedné chvíli až ½ ztrát personálu ze dne na den. Obrovský přínos.“
Ing. Eva Matura Štěpničková, Dis.; ředitelka Domovu pro seniory v Semilech

Ilustrační obrázek

Rozhovor

Kde jste pomáhala a jaká byla vaše motivace? Jak pomoc probíhala (typicky)?

Pomáhala jsem rodičům (lékařům) hlídat děti a ve svém volnu jsem chodila pomáhat s úklidem paní na invalidním důchodě.

Motivací pro mě bylo především to, že mi chyběl kontakt s dětmi (praxe měla proběhnout jen návrhem příprav, dobrovolničení se mi zdálo jako účinnější řešení).

Hlídání dětí typicky probíhalo: ranní přivítání, snídaně, jeden díl animovaného seriálu v televizi, příprava na školu a zprovoznění meetu (se starším sourozencem), aktivity s mladším sourozencem (společenské hry, výtvarné činnosti, pohybová chvilka, stavení z lega, hraní s auty), příprava svačiny, příprava oběda (většinou šlo jen o ohřátí či uvaření těstovin a brambor), ukončení meetu, oběd, uklizení nádobí či umytí, 2 díly animovaného seriálu, příprava na školu (domácí úkoly), aktivity na odpoledne (společenské hry, bunkr, cvrnkání kuliček, skákání přes gumu, procházka) a rozloučení.

Co vám tato zkušenost dala a v čem to bylo náročné/obtížné (pokud bylo)?

Tato zkušenost mi dala především radost a zkušenosti s hlídáním dětí v rodině. Obtížné bylo nejspíše to, že jsem po celém dni hlídání dětí (cca od 7/8 do 15-17), musela jít připravovat seminární práce do školy a vymýšlet aktivity na další den s dětmi.

Jak jste dokázala skloubit dobrovolničení se studiem?

Jakmile jsem se pro dobrovolničení rozhodla, napsala jsem vyučujícím o své situaci. Z hodin jsem byla omluvena a u většiny předmětů jsem musela plnit odevzdávání prací. Co se týče prezentování prací, tak jsem byla s rodiči domluvena, že daný den přijdu později nebo odejdu dříve. Pokud vyučující trvali na mé přítomnosti, tak si rodiče vzali děti do práce. Fungovali jsme jako tým.

°¿»å±è´DZ¹í»岹±ô²¹ Bc. Kristýna Shánělová, studentka studijního programu Vychovatelství

22. září 2021